Petr Jakoubek (2. část)
Po týdnu pokračujeme s Koubou.
15 - Kam vedly tvé fotbalové kroky poté, co si se rozhodl, že už za Zlechov chytat nebudeš? A jak se ti v nových klubech dařilo? Zajímali se o tebe Boršice i Ořechov, oba účastníci KP a v té době i finančně dobře zabezpečené kluby.
Tak byl jsem v Buchlovicích, kam šel trénovat Rossi (Rosůlek Libor), pak Target Břestek potom zpět do Zlechova. Nakonec Ostrožská Lhota. Jinak Ořechov mě moc chtěl a měli jsme i několik sezení, ale já měl to srdíčko pořád pro Zlechov. Taky chvilku i Hluk a Polešovice, ale i Boršice u Buchlovic, když tam trénoval Bene. Bohužel v prvním utkaní jsem byl tak nervózní, že to moc dobře nedopadlo, mám dojem 3:1 a když už jsem si řekl, že to půjde tak jsem se zranil.... a podzim byl v p.....Ale určitě to byla zajímavá zkušenost.
16 - Pro každého je důležité zdraví, brankáři jsou často vystaveni loktům a kolíkům útočníků, co ty a zranění?
No můžu říct, že zranění nebylo moc, a když tak nějaké jen malé…vymknutý kotník až později natržený stehenní sval, ale to mojí chybou. Měl jsem natažený sval a místo toho abych si dal pauzu tak jsem si řekl to je v pohodě a šel jsem do zápasu. Bohužel to nevydrželo. Jinak když jsem si třeba zlomil malíček, tak jsem dochytal a šel to dát do sádry až po zápase. Další neděli před zápasem jsem si to ustřihl, izolepou omotal a zápas normálně odchytal, když jsem šel ze hřiště celá tribuna tleskala, krásný pocit. Ono to pro mě vlastně nebylo ani zranění, ale teď těžko říct, jestli bych to udělal znovu. Asi už ne. Jedno horší zranění jsem přece měl. To jsme hráli v Dubňanech a já normálně vybíhal až na hranici šestnáctky, bafnul jsem balón a jejich útočník mě loktem sundal a já dopadl na zem v bezvědomí. Tenkrát Sony, tam se mnou třepal. V tom zápase se mi dařilo a poločas byl 0:0, to se stalo ve druhém…nevím, jestli to byl záměr. No a já odstoupil a prohrálo se 5:0. Ale asi by se prohrálo i tak, ale bohužel už jsem od té doby moc nevybíhal. Ale i to k tomu patří. Celkově můžu říct, že se mi zranění vyhýbala.
17- Ptát se na přezdívku Kouba je asi zbytečné, ale přece vzpomeneš si kdy a kdo ti tak řekl poprvé? Je přece spousta vynikajících golmanů, tak proč zrovna Kouba?
No to je zbytečné, ale kdo mně tu přezdívku dal? To už opravdu nevím, že by ty? A proč Kouba? Snad, že jsme si i trošku podobní a byl to v té době náš výborný brankář. Hráč Sparty pak i La Coruni a dalších špičkových týmů…a hlavně reprezentační mág a vícemistr Evropy, tím vším se stal později, ale já už přezdívku používal dávno před tím. Takže opravdu proč Kouba…to teď ani nevím. Snad to víš ty.
18 - Vrátím se k tvému působení v Buchlovicích, podle fotky jste měli docela dobrý mančaft, čím to, že se nakonec spadlo? A mohl jsi to jako brankář nějak ovlivnit?
Ano měli a dokonce se už zdálo, že to bude ok, ale nakonec se to nějak podělalo. Já došel vlastně až na jaro a vyhrávalo se, ale pak se nám zranil Pip (Libor Dvouletý) a Tomáš Grebeň, a obrana už nebyla tak kompaktní. Bohužel dopadlo to špatně. Ale další sezónu to Buchlovice vykopaly zpátky, ale já už byl zase ve Zlechově.
19 - Máš nějaký oblíbený zápas, kde se ti nadstandardně dařilo a naopak na který bys nejraději zapomněl?
Tak těch zápasů bylo hodně, ale vždy to bylo s těmi kvalitními. Třeba UH Joko, pak Synot, Žarošice Dubňany, Tupesy a další... Nejhorší a taky poslední to byla ta 7:0 ve Ždánicích, můj první mač a pak ten samý výsledek s Tupesama, ale to jsem tam šel chytat až v poločase. On to byl trochu zvláštní zápas. Doma v sobotu na hody, plno lidí derby já jen jako divák, ale když ve dvacáté minutě vyloučeného Cigoša následoval do sprch i golman Zimčík, musel jsem odložit kvádro a hybaj do klece. Nejlepší bych taky nějaký našel, ale pro mě byl nejlepší každý, kdy jsme vyhráli.
20 - Brankaři bývají většinou podivíni, co dodržují své rituály, máš i ty nějaký?
Tak určitě ano, golmani tak trochu jsou a musí byt jiní. Je to taková samostatná jednotka, oni jsou ti poslední, kdo může zabránit brance. Když udělá chybu záloha nebo obrana, furt se to dá napravit, ale když to zprasí brankař, tak už za ním nikdo není, jenom ta síť. Ano, rituál mám a měl jsem. Pokaždé se oblékám stejně, první si dám levý chránič, pak štulpnu a pak pravý a štulpnu, pak pravou kopačku a atd. A na konec až dres, je to možná blbost, ale tak jsem to měl. A sebou jsem si vždy bral pod kšiltovku malého medvídka, ale to nikdo nevěděl až teď ty.
To fakt můžu pustit?
Jasné.
21 - V poločasové přestávce se soustředíš sám na sebe, nebo dáváš komentáře k předvedené hře?
No, jak to říct, od toho je tam trenér, aby něco řekl co a jak. Ovšem někdy prostě musíš říct i ty, co by se mělo změnit nebo naopak, že dobrý a povzbudit to trochu, protože ani trenér nevidí to, co ty z brány. A soustředění musí byt, bez toho by to nešlo.
22- Jak to, že borci ve tvém věku, nic ve zlém, jsme stejný ročník, už léta nehrají nebo trénují a ty se chystáš podepsat další sezónu v Bílovicích, jak se udržuješ?
Tato odpověď bude rychlá. Je to asi tím, že zdraví zatím ještě slouží. A udržování? Žádné! Nebo alespoň nic výjimečného, prostě to jde tak nějak samo.
23 - Až jednou skončíš s chytáním, jestli to vůbec v tvém případě takový okamžik dojde, co budeš dělat? Myslel jsi třeba na trénování?
To víš, že to určitě přijde, jen nevím kdy. Může to být zítra, ale třeba až za rok, dva…
A trénovat? Láká mě to, ale spíš jen brankáře, určitě ne celý tým.
24 - Vždycky se tu ptám, jestli bys poskládal zlechovský tým snů ze všech hráčů zlechovské historie třeba i ty, se kterými jsi nehrál, troufneš si?
Těch hráčů za tu dobu je obrovská plejáda a vybrat jedenáctku nejlepších je hrozně těžké. Měnil se fotbal, měnili se hráči, každá éra měla někoho výjimečného a já bych nechtěl na nikoho zapomenout.
Peťo, moc ti děkuji za tvůj čas, a přeji ti, ať se ti daří nejenom v novém angažmá, ale v životě vůbec.
