Pavel Zajíc
V době, kdy se nedá hrát fotbal, jsme se rozhodli, že budeme dělat rozhovory s bývalými a možná i současnými hráči SK Zlechov. Rozhovory bude zprostředkovávat Jiří Kočenda a jako prvního si vybral bývalého hráče Pavla Zajíce.
Dnes jsem si sedl se svým dlouholetým kamarádem, sportovce tělem i duší, bývalým hráčem Jiskry Staré Město a místního SK Zlechov, ale hlavně s výborným člověkem Pavlem Zajícem. Ahoj Pavle. Začneme tedy asi klasickou otázkou, jak už to u sportovců bývá, kdy a kde si s fotbalem začal a kdo tě k němu přivedl?
S fotbalem jsem začal ve Zlechově, v přípravce, asi v 8 letech.
2-Nechtěl z tebe mít taťka spíš zápasníka v řeckořímském zápase, pokud vím tak se sám tomuto sportu věnoval?
Nechtěl. Taťka v mládí provozoval kulturistiku na amatérské úrovni a já jsem do 10 let dělal judo. Pak převládl fotbal.
3-Za žáky a dorost si tedy nastupoval za Jiskru, která byla považována v té době za líheň talentů a byli tam jen vybraní hráči, byla to pro tebe dobrá zkušenost? A jak moc bylo náročné skloubit školu a dojíždění na tréninky? Vozili tě vaši na trénink jak je tomu dnes? Mě osobně dojímá, když vidím jak si rodiče místního kluka, který to má přes kopec dovezou a odvezou autem.
Trochu tě poopravím. Za žáky a dokonce i část mladšího dorostu jsem odehrál pořád ve Zlechově. Do Starého Města (tehdejší SYNOT) jsem odešel až v 15 letech. Byl to velký skok, protože jsem musel naskočit už do staršího dorostu, ale podařilo se mně dostat do základní sestavy. Zkušenost k nezaplacení. Škoda, že touto zkušeností nemůžou projít všichni mladí hráči.
Dojíždění na tréninky nebyl žádný problém. Se školou jsem fotbal skloubit problém neměl. Fotbalem jsem žil a bylo to pro mě číslo 1. Na úkor fotbalu jsem trošku flákal i školu, ale ne moc. Na tréninky jsem dojížděl autobusem nebo na kole. Rodiče mě na trénink nevozili. Ze Zlechova to daleko není, tak to byla pěkná rozcvička před tréninkem. Dnešní doba je jiná, ten zápal, zodpovědný přístup a chuť do fotbalu není u nynější generace takový, jak jsem to vnímal tehdy já.
4-Měl si ve Starém Městě nějakého oblíbeného trenéra a proč?
První trenér, který mě vedl a zároveň mě v podstatě do Starého Města přivedl, byl Staňa Travenec. Ale obecně jsem s každým trenérem vycházel v pohodě.
5-Vzpomněl by sis na nějakého spoluhráče z té doby s kterým se ti fakt dobře hrálo?
Byli jsme skvělá parta na hřišti i mimo něj. Mně bylo v podstatě jedno, s kým jsem hrál. Tehdy byli mými spoluhráči např.: Kamil Březina, Laďa Pondělek, Tomáš Duchtík, Martin Mareček, Michal Kučík, Pavel Spišiak nebo Radek Machynka…. a další skvělí hráči.
6-Já si tě pamatuji, vždy s číslem 7 měl si k tomu nějaký zvláštní důvod nebo na tebe prostě zbyla?
Nezbylo na mě. Řekl jsem si o něj. Tak nějak mám sedmičku rád. Říká se, že je to šťastné číslo. Jestli jsem ji nosil, už ve Starém Městě si nepamatuju.
7-Měl si nějaký fotbaloví vzor?
Neměl.
8-Ve Staráku si hrál první dorosteneckou ligu, přemýšlel si o tom, že po jejím skončení přejdeš hrát za muže Starého Města a bylo ti to vůbec nabídnuto? Nebo si chtěl do Zlechova za každou cenu?:D
Tady to bylo trošku složitější. V době kdy jsem hrál poslední sezonu za dorost, jsem se chystal zároveň na maturitu a dělal řidičský průkaz. Pamatuji si, že jsme ještě s Martinem Marečkem byli vybráni do I. Mužstva, abychom s nimi trénovali. Tréninky byly dvou fázové
4x týdně. Tak jsem to látal se školou, jak se to dalo. Tehdy jsem odmítl jet na soustředění do Nymburka (trénoval to Komňacký), že se chci věnovat škole (přijímačky na VŠ), možná jsem si tím zavřel dveře do velkého fotbalu, ale zpětně toho nelituju.
9-Volba padla tedy na Zlechov, jak moc těžký pro tebe tento přechod byl? Z dorostu do mužů, z ligy do 1.B třídy. Já si vzpomínám, že se od tvého příchodu hodně čekalo, přijde Zajíc a všechny nás spasí.
Ano. Vrátil jsem se do Zlechova. Přestup z dorostu do mužů je náročnější. Chvilku mně to trvalo, ale brzy jsem se do toho dostal.
10-Vzpomeneš si na svůj první zápas za Zlechov a jak to dopadlo?
To už si přesně nevzpomínám. Něco mi říká, že to byl zápas prvního kola poháru.
11-Kdo byl tehdy šéfem kabiny?
Mám pocit, že Libor Rosůlek byl kapitán, ale byla tam spousta super kluků. Hynek Vaněk, Jara Kedra, kluci Machalovi, Zdeněk Sonntag, Robert Mazáč ..…atd.
12-Většina lidí si tě pamatuje jako řízného stopera, ale ne vždy si hrával na tomto postu, na které pozici tě fotbal nejvíce bavil?
Stopera jsem začal hrát až ve Zlechově cca v 28 letech, protože jsme nikoho na tuto pozici neměli, bohuželL. Od žáků jsem hrával středního záložníka nebo útočníka. Ve střední záloze jsem si to užíval nejvíc.
13-Který svůj gól považuješ za nejkrásnější a můžeš nám ho přiblížit?
Pěkných gólů jsem dal hodně (aspoň si to myslím). Ale asi ten nejhezčí, byl proti Kněžpoli ve Zlechově a myslím, že si ho i ty pamatuješ. Prohrávali jsme po I. Poločase 0:2. Nejprve jsem snížil na 2:1 a ke konci zápasu, po centru z pravé strany od Martina Kalmuse, na velkém vápně jsem se položil do centru tzv. nůžkami a balon zapadl do pravého koutu branky-2:2. Tak i zápas skončil.
14-Byl si považován za střelce, ale penalty ti nějak nešly, čím to?
Ono to tak úplně pravda není. Penalty jsem začal kopat až po odchodu Libora Rosůlka a to mně šlo bez problémů. S věkem se statistika zhoršovala, čím to bylo nevím. Možná si člověk více uvědomuje zodpovědnost za to, že musíte gól dát. Když je ti 20, je ti to fuk, prostě jdeš a dáš.
15-S postupem času se z benjamínka stál kapitán, co pro tebe znamenala kapitánská páska?
Je to něco navíc. Já to bral jako odpovědnost za celý tým a za výsledky. Partie v týmu byla vždy výborná. Když se nedařilo, dělali jsme všechno proto, abychom se ještě více semkli a prostě ty výsledky urvali v náš prospěch.
16-Vidíš nějaký rozdíl, jak fungovala kabina dřív a po té když si s fotbalem končil?
Nemůžu mluvit za fungování kabiny nyní. Ale naše kabina fungovala vždycky dobře.
17- Spočítáš kolik sezon si za Zlechov odehrál a vedl sis nějaké statistiky?
Do Zlechova jsem přišel asi v 19 letech. Mimo nějaké roční hostování v Dolním Němčí, jsem celou karieru odehrál v podstatě ve Zlechově. Vychází mně to na 16-17 sezón.
Statistiky jsem si nikdy nevedl.
18-Za tu dobu si jistě poznal spoustu spoluhráčů, jak by podle tebe vypadala ideální sestava kdyby si mohl vybírat ze všech hráčů co Zlechovem prošli, troufneš si to poskládat?
To si opravdu netroufnu. Byla tady spousta dobrých hráčů.
19-Po aktivní kariéře hádám si se sportem neskončil, jakou sis našel náhradu? Já prozradím, že se potápíš, neboť jsem byl svědkem tvé akreditace, dodnes na to vzpomínám, byl to nezapomenutelný týden v Chorvatsku.
Ano. Potápění mě vždy zajímalo, a tak jsem se po konci fotbalové kariéry rozhodl, že si udělám potápěčský kurz. Jinak sportovat jsem nepřestal, ale už toho není tolik, jako když jsem hrál aktivně fotbal. Chodíme si pravidelně zahrát s partou florbal někdy fotbálek a v zimním období chodím hrávat hokej. Hodně mě baví jezdit do Buchlovských hor (i mimo ně) na kole.
20-A poslední dotaz, v lednu se po mnoha letech změnilo vedení klubu, jak tuto skutečnost přijímáš ty a je něco co by si chtěl poradit nebo popřát novému vedení a všem hráčům napříč kategoriemi?
Změnu jsem samozřejmě zaznamenal. To s sebou život přináší. Je to možnost vnést nový vítr do plachet pro celý klub. Pan Obdržálek udělal obrovský kus práce po celou dobu, co byl ve funkci, a za to mu patří velké poděkování. Přicházejí mladší a zajisté mají jiný pohled na fotbal a jinou představu o fungování klubu SK Zlechov. Klukům co se do toho pustili, přeju, ať jim ten entusiasmus vydrží co nejdéle, přeju jim hodně dobrých hráčů, hlavně odchovanců, kolem sebe dobré, pracovité a upřímné lidi a hlavně spoustu věrných fanoušků.
Jiřino měj se
