Pavel Nožička (2.část)
8 - Já bych, pokud by ti to nevadilo, pomalu přešel ke Zlechovu. Začal bych tím, kdy jsi se sem přestěhoval, jak se ti tu líbí, a jestli víš, že sis koupil dům po člověku, který taky dlouho pracoval pro zlechovský fotbal. Tady se nabízí otázka: Je všechno jen náhoda?
Zpět do Zlechova. Po rozvodu jsem bydlel spolu s přítelkyní v Uh.Hradišti-Štěpnicích, a dům jsme si našli na internetu.Koupili jsme ho od pana Blahy, to, že byl bývalý hráč a funkcionář SK Zlechov, jsem se dozvěděl až později, Zlechov se nám líbí, máme tady své přátele ,a taktéž naše přestavba domu se chýlí ke konci.
9 - Ještě než jsi začal Zlechov trénovat, tak jsme spolu byli na vodě, vzpomínáš si? A u táboráku jsme probírali krom věcí zajišťujících chod světa i zlechovský fotbal, o tom jak by mladí měli dostávat víc příležitostí atd. A já už si tehdy říkal, že by bylo fajn mít u kormidla chlapíka tvého formátu. Rok se s rokem sešel a já měl radost, když jsem se dozvěděl, že usedáš na lavičku Zlechova. Bohužel né zrovna v optimální době, aktivní kariéru ukončili dlouholeté opory, Zajíc s Kedrou, odešel Tomáš Oslzla a Kalmus. Navíc byl zraněný Tomáš Vaněk a Martin Balíček, mužstvo bylo zralé na rozpadnutí, popíšeš nám tu situaci, a s jakou vizí jsi vůbec do Zlechova přišel?
Počáteční začlenění do života ve Zlechově, se uskutečnilo na vodě (sjíždění řeky Vltavy), kde účast je povolena pouze tatínkům a jejich dětem (po vzoru filmu S tebou mě baví svět) byla to nezapomenutelná akce, na kterou nezapomenu. Zde jsem se seznámil s tebou a ještě se spoustou správných lidí a dětí. Večer u táboráku jsi mi řekl, že by bylo fajn, kdybych trénoval taky někdy ve Zlechově, nemyslel jsem, že to přijde tak brzy.
10 - Ani jsi neměl moc času mužstvo doplnit, navíc se muselo jezdit trénovat do Kostelan, a na podzim se moc nedařilo, jak jsi to prožíval a nepohrával sis s myšlenkou od toho utéct, když se to všechno tak bortilo?
Pomalu jsem končil po 25 letech trénování strávených v Rakousku. Po roční pauze jsem dostal v r. 2016 nabídku na trénování od pana Obdržálka v Sk. Zlechov a já ji přijal. Situaci kolem klubu jsem tak detailně neznal, a tak jsem byl velmi překvapen, když se potvrdilo, kdo všechno odešel, nebo zanechal aktivní kariery. Chvíli jsem ještě zvažoval, jestli se mám do toho vůbec pustit, ale pak jsem to přijal jako výzvu. Pustil jsem se do přípravy, bohužel v kádru mužstva zůstalo pouze 12 hráčů a část z nich v minulé sezóně seděla jen na lavičce náhradníků nebo vůbec nehrála. Tréninková účast byla úměrná velikosti kádru, a tak jsme trénovali v 6-8. hráčích. Lidé z academie mi slíbili pomoc a spolupráci, ale místo toho M. Urbanec, který hrál v základu až do 6. mistrovského utkání, v kterém byl střídán, skončil a odmítal dále hrát, což nás ještě oslabilo. Ve třetím kole přišel nový útočník, ukázalo se, že je to velká posila jak na hřišti, tak i do kabiny. Jistě všichni víte, že to byl J. Omelka. Spolu s H. Vaňkem byli nejlepší naši střelci na podzim a dopomohli k zisku 10. bodů, a 12. místu v tabulce 1. B třídy. Myslím, že to bylo maximum, co tento kádr mohl získat. Proto bych ještě zpětně chtěl poděkovat za bojovnost, vůli a odolnost vůči tlaku, který byl na ně vytvářen.
11 - Přes špatný začátek se, ale vše otočilo a 1.B se udržela, kdy tě začal fotbal ve Zlechově zase bavit?
V zimní pauze jsme se zaměřili na posílení kádru, mně se podařilo přemluvit syna a vnuka aby mi pomohli, dále ještě přišli L. Machala, T. Oslzla, D. Kremr, J. Šmatelka a po zranění se vrátil T. Vaněk. Mužstvo získalo na síle, zvýšila se konkurence, a tak nebylo pochyb o tom, že se mužstvo zachrání v soutěži. Již na jaro jsme odehráli velmi dobré zápasy a to byl příslib pro příští sezonu.
12 - Následovala historicky nejlepší sezóna a diskutabilní postup do 1.A, radost nebo obavy?
Následující sezóna byla jen logickým vyústěním toho hodně dobrého doplnění kádru. Mužstvo se sehrálo, získalo sebedůvěru, začalo lépe fungovat v bránící činnosti, posouvání, zajišťování, taktické úkoly plnilo, prostě se začalo dařit. Především jarní sezóna, kde jsme v 13. zápasech, obdrželi pouze 13 gólů a měli nejlepší obranu v 1. B třídě. Na tomto úspěchu má velkou zásluhu L. Machala, který svým důrazem, bojovností, zarputilostí motivoval mladé hráče v obraně (I. Golián, M. Nožička, M. Balíčka), samozřejmě to byl úspěch celého mužstva, protože obranná fáze po ztrátě míče začíná od útoku, pro úspěch je to nezbytné. Mužstvo i bez osobností typu (Kovalíka, Drobiše) získalo rekordních 56 bodů a umístnilo se na 2. místě, což znamenalo postup do 1.A třídy. Byla to historická sezóna a určitě nebude dlouho překonána. Tady musím poděkovat za kamarádství, přátelství a velkou pohodu v mistrovských zápasech. Bylo radost v té době trénovat. Děkuji všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Postup do 1. A třídy měl být velkou oslavou fotbalu ve Zlechově. Místo toho se po necitlivém rozhodnutí o postupu, bez hráčů, rozhořely emoce, a tak vznikly dva tábory příznivců a odpůrců postupu, jak mezi hráči, funkcionáři tak i u fanoušků fotbalu. Tato třenice měla vliv na další chod klubu, čtyři hráči přestoupili. Po neshodě s vedením klubu šéf academie převedl mužstvo dorostu do Buchlovic, a tím zamezil jejich využití pro první tým. Letní příprava byla přesunuta do Kostelan z důvodů rekonstrukce hřiště a celá příprava na nový ročník, včetně kádru mužstva, nebyla adekvátní. V prvním mistrovském zápase se zranili hráči (M. Velcr, M. Balíček) následně T. Vaněk a přišlo to tak daleko, že v zápase v Šumicích jsme od 20.min. hráli pouze o 10 hráčích, protože nebyl nikdo na střídání. Nabízel jsem rezignaci, ale přání mužstva bylo podzim dotáhnout společně. Naše role s velmi úzkým a oslabeným kádrem (mužstvo postrádalo útočníky) nemohla dopadnout jinak než katastrofou. Poslední příčku jsme okupovali až do 9. kola, kdy v každém zápase jsme obdrželi hodně branek. Změna přišla po 9. kole, mužstvo uhrálo remízu na horké půdě v Buchlovicích a v posledních třech zápasech vydřelo 8 bodů, což byl malý zázrak. Hodně pomohli hráči, kteří se vrátili po zranění a taktéž pravidelné páteční soustředění po trénincích. Mužstvo poskočilo na 12. místo a to byla tečka za mým působením na trenérské lávce v Sk. Zlechov. Nevím, jestli moje rozhodnutí o setrvání na trenérské lavičce a dokončení podzimní sezóny bylo rozumné, ale já jsem považoval za správné nebýt alibistou, zůstat, a vyhovět přání kabiny.
13 - Je to asi zbytečné, ale udělal bys dnes něco jinak?
Co bych s odstupem času udělal jinak? Po historické sezóně se sešlo několik okolností, které jsem si asi měl pohlídat, především vliv na rozhodování o postupu lidí, kteří nebyli ve vedení klubu. V zahraničí jsem nic takového nezažil, protože tam funguje jinak trojúhelník
(hráči, funkcionáři a trenér), pokud by tohle ve Zlechově fungovalo, nikdy by nemohlo dojít k těmto třenicím! Dále otázka kádru mužstva, pro trenéra, který byl 25 let mimo republiku a veškeré kontakty na nynější hráče jsou nulové, bylo doplnění hodně složité, kdy od vedení, nebo od academie byla podpora téměř nulová (převedení academie). Zde se nabízí otázka, zda jsem vůbec měl setrvávat na postu trenéra. Určitě by člověk s odstupem času udělal spoustu věcí a rozhodnutí jinak, bohužel časová tíseň a tlak se na rozhodování podepsali, ne jen u mě, ale taktéž u vedení klubu. Chyby v rozhodování děláme všichni, je důležité se umět z toho poučit. Doufám, že ještě budu moci v budoucnu tohle někde použít, protože do trénování mám pořád ještě chuť a chtěl bych ještě něco ze svých zkušeností předat.
14 - Co podle tebe současnému Zlechovu nejvíce chybí?
Co momentálně Zlechovu chybí? Budu se opakovat, ale především kádr, protože pokud chcete dobře uvařit, musíte mít kvalitní suroviny, kádr je velký, ne však dost kvalitní na 1. A třídu. V každém jiném mužstvu jsou dva až tři rozdíloví hráči, kteří organizují hru, umí mě-
nit tempo hry, vytvořit nebo zakončit standardní situaci nebo, a to je nejdůležitější, rozhodovat utkání! Nefunguje hra na jeden nebo dva doteky, která je v této soutěži nenahraditelná, nemůže dojít k zrychlení nebo k přečíslení soupeře, mužstvo se neposunuje, nezhušťuje prostory, malý nebo žádný důraz v osobních soubojích, především soudržnost, kamarádství a psychika. Je to v hlavách hráčů, a musí se s tím poprat sami, bez důrazu, nasazení a pohybu to nepůjde.
15 - Jsi spíše typ klidného trenéra nebo v poločase kopeš do koše a zvýšíš hlas, když se nedaří?
Jaký typ trenéra jsem? Jsem hodně impulsivní především na lavce při mistrovských utkáních, snažím se hodně hráče podporovat, usměrňovat, aby se vyvarovali zbytečných chyb, nepoužívám vůči hráčům urážky nebo zesměšňování, jsem někdy zbytečně ukecaný,
mám rád hodně kvalitní a podrobnou přípravu před mistrovským utkáním. Mám fotbal nesmírně rád a snažím se mu dát maximum.
16 - Co tě na trénování nejvíce baví?
Především práce a kontakt s mladými lidmi, možnost předat něco ze svých zkušeností a umu nebo vtisknout mužstvu svou vizi a rukopis. Nádherné jsou okamžiky, když to mužstvo plní a vezete se na vítězné vlně, potom je pohoda jak na hřišti, tak i v kabině, protože to co nebylo až tak dobré, stres, tlak, nepovedené utkání, nebo celá sezóna, člověk rychle zapomíná a převažují pozitivní vzpomínky. V těchto třídách to nedělá člověk pro finance, ale protože fotbal má rád.
17- Je něco, na co jsem se nezeptal a ty bys na to chtěl odpovědět?
Mám rozporuplné dojmy z trénování ve Zlechově, je to tím, že po odchodu z trenérské lavičky, ale taktéž během trénovaní, byl člověk vystaven neskutečné kritice a osočování, vděk a úcta se v těchto končinách moc nenosí, malý příklad. Za postup jsem dostal bábovku z Itálie. Pokud by člověk vyhrál titul v zahraničí, tak je samozřejmostí pamětní medaile, diplom, soška s vyrytým věnováním a samozřejmostí malá finanční odměna. Nepíši to ze zištných důvodů, ale jako ukázku toho, jak bychom měli umět ocenit dobrou práci. Určitě jsem na fotbal a lidi kolem něj nezanevřel, chodím a budu chodit fandit a věřím, že se zase dočkáme velkých úspěchů ve Zlechovském fotbale. Děkuji za pozornost a omlouvám se, jestli jsem se někoho dotkl.
Pavle, moc děkuji za povídání a tvůj čas. Bylo to příjemné posezení, přeji ti, ať se ti daří, těšíš se pevnému zdraví a snad se potkáme někdy na hřišti.
