Miroslav Bednařík (2. část)
Jiří, po týdnu tě zdravím, opravdu budeme pokračovat? Možná stačilo, co bylo před týdnem. Díky tobě jsem si udělal inventuru v trenérských sešitech. U každého zápasu, který jsem koučoval, mám zapsaný datum, soupeře, výsledek, sestavy a střelce branek, pokud byly. Vidím, že otázka je na stole, tak to zkusíme.
1 – Po skončení hráčské kariéry jsi plynule přešel na trénování? Já si jen matně vzpomínám, že jsi Zlechov přebíral někdy v zimě kolem roku 1996 a asi na tom musel být dost bídně, neboť i já jsem hrával v základu. Přesto se ale podařilo 1. B třídu udržet. Byla to tvá první sezona v trenérském křesle, myslíš, že nám dokážeš to jaro popsat a jak jsi se v nové roli cítil?
Je to hodně dávno, ale máš to docela přesně. Bylo to sice o půl roku dříve, ale vzpomínáš dobře. Když jsem v červnu 1995 odehrál poslední mistrák, ani trochu jsem netušil, co přijde, jak významné rozhodnutí během pár následujících dnů udělám. Rozhodnutí, které zásadně ovlivní na všechny další roky nejen můj život, ale i život celé rodiny. Přijal jsem první trenérské angažmá Zlechov. Představ si, že 29. 2. 2020 přípravný zápas Mladcová:Nedachlebice, které nyní trénuji, byl v pořadí 589. zápas, co jsem seděl, já spíše stál, na lavičce. Nyní blíže k otázce. V červnu 1995 skončila ve Zlechově trenérská legenda pan Štefan Sivák a vedení mně nabídlo pozici trenéra, tak to začalo. Zlechov se stále nemohl klidně usadit v I. B třídě, dosáhnout toho, jsem viděl jako silnou motivaci. Nabídku jsem přijal. Víš, že před měsícem, kdy skončila předešlá sezóna, jsme se zachránili v posledním kole, takže pamatuješ, že to nebyla žádná hitparáda. Svoje fotbalové nadšení, odpovědný přístup, otevřenost a přímost jsem chtěl přenést i na mužstvo. Základ měl být dobrý trénink. Snažil jsem se, aby to byla i zábava a doufal, že se následně dostaví taky dobré výsledky. Po podzimu jsme byli na 9. místě. Od zimní přípravy, kterou beru za klíčové období v trénovanosti, jsem si sliboval hodně. Jak jsem se v tu dobu po půl roce cítil? Bylo to náročné na čas, docela velká odpovědnost, ale žil jsem tím a bavilo mě to. Nechci machrovat, byla to zásluha úplně všech, ale tato zima byl určitý zlom. Od této doby nebylo SK Zlechov jen mužstvo třesoucí se o záchranu, ale většině soupeřů v naší třídě minimálně vyrovnaný soupeř. V jarní tabulce jsme skončili třetí a na zlechovské poměry celkově konečné 5. místo v sezóně 1995-1996 bylo velkým povzbuzením. To byla moje první trenérská sezóna, která to nastartovala.
2 - Na tréninky jsi chodil vždy perfektně připravený, mělo to hlavu a patu, nic jsi nám neodpustil. Vybavuji si, že jsme jednou v zimě přišli na trénink jen ve čtyřech, těšili jsme se, že jen čutnem fotbálek a ty jsi nás nechal spolykat celou tréninkovou dávku, a my ve čtyřech jsme lezli z hřiště počtyřech, máš to tak pořád?
Za první část otázky pěkně děkuji a na druhou, přijdou li 4 hráči, to je zlé, buď takový trénink nezahájíme, a pokud ano, tak se odtrénuje, co je v plánu. Protože i těch tréninků již bylo skutečně kotel, tak řeknu trochu více. Aby se skučně mohlo mluvit o trénování, ve smyslu opravdového rozvíjení něčeho, nějaké činnosti, je třeba být na place minimálně třikrát týdně. Třebaže v našich třídách, o kterých se bavíme, se scházíme většinou dvakrát a zápas. I přesto se musíme snažit dělat pro výkonnost maximum jak trenéři, tak i hráči. Vždycky mám každou tréninkovou jednotku připravenou, napsanou, ale snažím se to dát do hlavy, po těch létech je to snadnější. Chci, aby každý trénink mužstvu něco dal, je zaměřený na konkrétní činnost a nebylo to pouze zabitých 90 minut. Mou snahou je, aby to co mám připravené, jsme na tréninku udělali, nikdy nepřidávám, ale taky neubírám. To platilo za tebe a platí to i dnes. Říká se, že dobrý trenér poslední kolo odpouští, tak to tedy asi na tom budu špatně.
3 - Postupem času jsi dokázal do Zlechova přivést i spoustu hráčů. Koho považuješ za nejlepší kup a přínos pro Zlechov, trochu se nabízí Lukáš Machala, který, ač je to neskutečné, hraje dodnes. A kdo naopak byl pro tebe zklamáním?
Zlechov jsem trénoval od 10. 7. 1995 do 31. 12. 2000, třeba upřesnit, že celý kalendářní rok 1997 jsem strávil na lavičce Targetu Břestek. Za čtyři a půl roku odtrénovaných ve Zlechově to bylo 158 zápasů, je pravdou, že hráčů zejména v úvodu se protočilo dost. Základ tvořili místní, mužstvo se doplňovalo z dorostu, ale potřebovali jsme taky pomoc přespolních. Většinou přicházeli hráči z nižších tříd, tenkrát byli hráči ambicióznější než dnes. V každém přestupovém oknu je třeba mužstvo okysličovat. S tím, že každý přestup nemusí vyjít, se musí počítat, kdo ve fotbale pracuje, ví, že někdy se to nepotká. Na druhé straně kdo ke Zlechovu přirostl a byl dlouholetou oporou, jsou určitě bratři Machalovi, nejde zapomenout na Višenku a Cimbálníka. Nejvýše však stojí H. Vaněk, který přestoupil v létě 1998 ze Břestku. Hynek, byl fotbalová osobnost, lídrem mužstva, na hřišti kvalita a spolehlivost.
4 - Jak by podle tebe vypadal zlechovský tým snů, kdyby jsi mohl vybírat ze všech hráčů Zlechova, se kterými jsi hrával nebo jsi je trénoval.
Teď jsi mě dostal. Nikdy ale není dobré tvořit tým snů, jakmile se to podaří, již není o čem snít. Mám opravdu z čeho vybírat. Uvědomuji si, že každý hráč byl v danou chvíli nepostradatelný, ale nebudu to hrotit, třeba takto:
Valenta
Psotka Zdeněk (ml.) Psotka Zdeněk (st.) Machala Lukáš
Zbořil Adam
Zajíc Hrabec Kedra (nejst.)
Donátek
Rosůlek Vaněk
5 - Hádám, že po dvou sezonách, nebo to bylo víc? Jsi odešel trénovat do Břestku, který měl v té době velké ambice i prostředky a spoustu kvalitních hráčů a 1. B jste proletěli snad bez prohry, jak se ti tam trénovalo?
Po podzimu 1996 byl Zlechov na 6. místě, plus jeden bod v tabulce pravdy, sestup, ani postup nebyl k řešení. Já dostal nabídku trénovat Target Břestek. Hráli taky 1. B třídu, ale kádr disponoval několika hráči, kteří tuto třídu hodně převyšovali. Ambice, podmínky a zejména kvalita hráčů, která tam byla, bylo to, co mě přesvědčilo nabídku přijmout. Fotbal mě stále bavil, trénování taky, tak jsem se chtěl sám otestovat, zdali na to budu mít. Výsledek docela ano. Jarní část soutěže bez prohry, přesvědčivý postup a parádní oslava. Trénování ve Břestku mělo jednu věc navíc a to luxusní kulisy - Břestecká skála, les.
6 - A jaké byly tvé další trenérské zastávky?
Tato otázka je dílo, ale nějak to zkusím. Něco jsme již řekli, tak pokračujeme:
15.1. 1998 - 31. 12. 2000 trénuji opět ve Zlechově, mužstvo jsem převzal po Jirkovi Kramlovi. Během následující doby se podařilo mužstvo stabilizovat, jak personálně, tak výsledkově a snad i předváděnou hrou. Mužstvo stále táhl kromě jiných Rosůlek, Kedra, Jakoubek, přišel Vaněk a do mužstva se začali zabudovávat mladíci Zajíc, Psotka, Zbořil Igor. Vedoucího mužstva dělal výborně Ota Blaha. Po podzimu 2000 slušné 5. místo. To byla doba, kdy jsem po čtyři a půl letech mohl spokojeně opustit zlechovskou lavičku.
Další trenérská štace byla v Boršicích. Moc pěkné 3 roky, velmi pracovití funkcionáři, celá dědina nadšená pro fotbal, mužstvo sice přespolních, ale táhnoucí za jeden provaz. První sezóna postup do krajského přeboru a příjemné 2 roky mezi krajskou smetánkou.
Po roční přestávce, tedy v roce 2005 - 2006, přišlo angažmá v Koryčanech, v tu dobu skončila výrazná podpora fotbalu podnikem Koryna. Tvořilo se hodně nového. V tu dobu jsme hráli okresní přebor a vznikal základ následné úspěšné éry FC.
Když v roce 2006 přišel zájem z mužstva krajského přeboru Dobetu Ostrožská Nová Ves, začal jsem 2 roky jezdit přes Moravu. Klub kde byla výborná atmosféra, velmi slušné podmínky a hráči, se kterými se velmi dobře spolupracovalo. Rád vzpomínám, kromě Boršic to bylo jediné mužstvo, kde se pilo víno.
V sezóně 2008 - 2009 jsem trénoval mužstvo Dolního Němčí, hrající krajský přebor. Měl jsem větší očekávání než později byla skutečnost. Bylo to mužstvo, které mělo nejvíce vlastních odchovanců z mužstev v kraji. Ovšem hospodářská krize probíhající v té době se projevila i v doplňování mužstva. Nepodařilo se šikovné domácí hráče podpořit kvalitou z venku. Skončily některé domácí persóny, a když přestali jezdit Slováci, dostali jsme se do nelehké situace. Snažili se všichni, ale 28 bodů k záchraně nestačilo, první sestup v mé trenérské kariéře a já si balil věci. Byla to moc náročná sezóna, která mě docela vysála, chtělo to oddych.
Nastalo období, kdy jsem se do trénování nehrnul. Ve fotbalovém prostředí se toho hodně změnilo.
Až v lednu 2016 mně připadala zajímavá představa Koryčan, tvořili mužstvo z vlastních odchovanců, někteří již měli za sebou angažmá i v lepších klubech a další významná část talentů vycházela z dorostu. Mužstvo bylo hladové a zažil jsem tam krásné věci. Hned v létě postup do 1.A. Během tohoto jara jsme nepoznali hořkost porážky. V následující sezóně finále krajského poháru na Letné, velmi silný zážitek. Byly to fajn tři roky, ale i dobrého stačí. Mám tam moc kamarádů a na ty po zápasové tiskovky nejde zapomenout.
A jsme v současnosti, od léta 2019 trénuji Nedachlebice, hrajeme 1. A třídu. Velmi solidní zázemí a k tomu rodinná atmosféra. Nyní je situace jaká je, tak pokud by to někteří hráči, či funkcionáři četli, tak je všechny moc pozdravuji.
7 - Patříš k té generaci, kdy výhra byla všechno a remíza se nebrala, nechybí ti u dnešních hráčů větší ctižádost a chuť po vítězství. Čteme, že mladí hráči jen těžko opouštějí svou komfortní zónu a jen stěží jsou ochotní udělat něco navíc, čím to podle tebe je?
Je to obecně diskutované téma, nebavím se pouze o mladých ve fotbale, ale všude. Tak tedy v heslech. Mladí jsou hodně chytří, mají velký přehled, mají velké schopnosti. Pomohlo by mít více snahy, více ctižádosti, více odpovědnosti a prospělo by jim, naučit se vnímat autority. Mají svůj názor, to je dobře, ale 1 + 1 = 2, pokud má někdo názor jiný, je hloupý.
8 - Změnilo se trénování od doby, kdy jsi začínal a co jsi musel změnit?
Řeknu jenom jednu myšlenku. Naše mladé trenérské špičky, Suchopárek, Kozel a jiní, byli na stáži v Juventusu, nemohli věřit, že takové hvězdy běhají i bez míče a tvrdě makají. Může si každý říkat co chce, fotbal se sice musí umět, ale pokud to není v nohách a není odkud brát, je to bída a i hvězdičky hasnou. To platilo vždy a nebude to nikdy jinak. Nejvíce, co se určitě změnilo a to k lepšímu, je výchova a práce s mládeží, zejména s tou nejmenší, ale pak často přichází zádrhel, tam je třeba něco vymyslet. Zjevné a do očí bijící je výrazné zlepšení současných tréninkových podmínek, zejména toho by si měli hráči i trenéři vážit.
9. Sleduješ i teď dění ve zlechovském fotbale? Po delší době se ukazuje, že by do prvního mužstva mohli být zařazeni vlastní odchovanci, no vlastní je v uvozovkách, zaregistroval jsi jména jako Haša, Salinger, Hradil, Daníček, víš o koho se jedná a líbí se ti některý z hráčů a můžou opravdu tak mladí hráči zachránit 1. A třídu?
Ano, je pro mě výhoda, že Zlechov hraje ráno, a proto můžu vidět každý domácí zápas. Jasné, že se o dění v klubu zajímám, cosi jsem zde prožil. Kluky, které jsi uvedl, a taky třeba kluky Kedrovi, znám, vždyť vzpomeň minulé léto, chodili s námi starými hrát. Jo jsou nadějní, pokud budou makat, nemusel by Zlechov mít o budoucnost starost. Podmínkou ale je, že přestoupí z akademie do SK. Momentálně se mi nejvíce líbí Daníček, typ pracovitého hráče, kterého chce v mužstvu každý trenér. Často se skloňuje jméno Salinger, dle mě velký talent, opravdu toho umí hodně, ale musí mu někdo říci, a on pochopit, že fotbal je kolektivní. Musí dostat do rovnováhy nohy, které jsou výborné a chování, ve kterém při fotbale má rezervy. Pokud se to stane, bude mu Zlechov malý. Boj o záchranu je již minulost a na podzim může být všechno úplně jinak.
10 - Nepohrával sis někdy s myšlenkou vrátit se do Zlechova jako trenér a bylo ti to vůbec někdy nabídnuto?
Od roku 2000, co jsem trénoval ve Zlechově naposled, nikdy ze Zlechova nabídka nebyla, proto nebylo ani o čem přemýšlet.
11 - Jak vidíš celkově budoucnost fotbalu na vesnici?
Fotbal na vesnici i ve městě je na tom zcela stejně. Bavíme se o tom, kde se pohybujeme, tedy o amatérech. Základní předpoklad fungování je výchova hráčů. Na tomto poli jsme hodně vyklidili pozice pro jiné sporty a to se musí napravit. Úplný základ je navázat spojení se školami a tam začít. Bez maximální snahy oddílů se to neobejde. Určitě se to neudělá samo a bez ničeho, musí se sehnat i potřebné prostředky. Měl bych k tomu moc myšlenek, ale závěrečná je jedna, hrát se bude.
12 - Je něco, na co bys chtěl odpovědět a já se nezeptal?
Jo, musím se zmínit o manželce a dcerách. Každé mužstvo, které jsem trénoval, tak mělo vždy o tři opravdové fanoušky více. Chci říci, že rodinná podpora a zázemí je pro trenéra moc důležité, svého si nad míru vážím a uvědomuji si, jak mně moc pomáhá.
Jiří, díky a už abychom se potkali na fotbale.
